Strach - dobrý strážce, špatný rádce
Strach je uložen hluboko
v naší duši. Číhá v našem nevědomí jako nediferencovaný, přičemž
v našem vědomí nabývá různých diferencovaných podob. Strach je
komplikovaná síla, která ovlivňuje odpradávna naše životy. Instinktivní strach
nás varuje před hrozícím nebezpečím a podporuje naši ostražitost. Tento strach
je zřejmý a důvodný a je strážcem zachování našeho života.
O to hrozivější je strach,
který se usídlí v našem životě a stane se nedefinovatelnou silou provázející
a ovlivňující veškerá naše rozhodnutí.
Takovýto strach číhá ve stínu a roste na naší nevědomosti. Paralyzuje
náš úspěch na jakémkoliv poli a je příčinou mnoha frustrací. Strach je také příčinou zkresleného pohledu na
skutečnost.
Z tohoto plíživého
strachu se vyvíjejí úzkosti a deprese, aniž si to uvědomujeme. Tento druh strachu
se rodí z pochybností, nízkého sebevědomí či z předsudků. Nejčastěji
vzniká v dětství díky výchově v rodině, ale jeho vznik závisí také na
společenském prostředí, v němž vyrůstáme. Čím méně je svobodné, tím více
přispívá ke vzniku strachu.
Strach plodí fyzické
nemoci. Náš organismus není schopen snášet zátěž v podobě strachu a začne
se bránit. Taková obrana může skončit až (sebe)destrukcí na buněčné úrovni,
která může být rezignací organismu na naše chování vůči sobě samým. Nejhorší
je, že si strach často nepřipouštíme, nepříjemné pocity vytěsňujeme, nebo
zůstává skryt v podprahové psýché. Člověk, který
navenek působí jako naprostý suverén, může být plný strachu, který přehnanou
suverénností zakrývá.
Strach můžeme však tušit
během našich činů jako cosi, co nás svírá, omezuje. Pocity úzkosti také svědčí
o strachu. Jakmile nás tyto pocity svírají, je načase bez zbytečného vyčkávání začít
pracovat na odstranění strachu, abychom se vyhnuli z něho plynoucím
onemocněním, i těm nejzávažnějším.
Komentáře
Okomentovat