Když je vůle na dně
Často, snad až příliš
často, slýcháme z úst návodů na šťastný život přicházejících
z různých stran „musíte chtít, pak vše půjde“. To je sice pravda, ale jak „máme
chtít“, když je naše vůle již oslabená anebo zkrátka chybí? Vůle není ani
instinkt nebo emoce; vůle stojí nad veškerými psychickými pochody a je
jedinečná, je vyjádřením naší svobody rozhodování. Vůle, snaha o dosažení jakéhokoliv cíle, se probouzí
a dosahuje vysoké intenzity v krizových situacích, kdy se nám jedná o
mnoho. Vůle je v takových situacích motivována instinkty, které ale přitom
sama ovládá a modifikuje.
Jiný aspekt má ovšem vůle
v našem každodenním životě, kdy záleží na ní, jak se nám daří, a zda jsme
schopni uvést a prosadit do života své záměry. Vůle ovládá pudy a odklání naši
podmíněnou závislost na nich. Pokud je naše vůle slabá či paralyzovaná, mohou
nás lehce naše pudy nevědomě ovládnout. Tím ztrácíme na individualitě, naše
osobnost se rozplývá v druhých a stáváme se hříčkou vnějších faktorů a událostí.
Vůle vždy ví o cíli,
jinak by neplnila svoji funkci. Slabá vůle bývá příčinou našich nesprávných
rozhodnutí a stojí za neschopností zbavit se špatných životních návyků. Je
zcela normální, že křivka intenzity naší vůle stoupá a klesá; problém nastává
tehdy, když se křivka dlouhodobě nemůže dostat z pozice na nízkém bodě
opět nahoru. Příčiny jsou různé, a stává se často, že o nich nemusíme ani
vědomě vědět, tj. uvědomit si je a pojmenovat. Pokud nedojde nejprve
k jejich odstranění, ono „musíte chtít“ vyzní jako prázdná fráze.
Komentáře
Okomentovat