S tím jak rostou mzdy, musí výrobní firmy neustále
zefektivňovat svoji výrobu, aby si udržely konkurenceschopnost
i v hospodářsky méně příznivé době. K zefektivnění výroby je
jednou z cest využití informačních technologií v oblasti řízení
výroby. Tím Vzniká tím zvýšená poptávka po systémech pro řízení výroby. Ty
procházejí v současné době zrychleným vývojem.
Jednotlivé výrobní
firmy mají na systém řízení výroby různorodé nároky. To bývá způsobeno
charakterem jejich výroby, velikostí výrobních dávek, způsobem odbytu, nároky
na zajišťování vstupních materiálů a požadavky na využívání výrobních
zdrojů.
Ať již z důvodů historických nebo z důvodů potřeby
řešení speciálních požadavků v praxi se vyskytuje stále hodně případů, kdy
je výrobní řídicí systém implementován jako samostatný nezávislý systém na
podnikovém informačním systému (ERP). Toto řešení má i svoje výhody,
třebaže v současnosti spíše převládají nevýhody. Nikdy není zcela dokonalé
dodatečné propojování samostatných systémů výrobních a podnikových informačních
systémů. Během provozu zvyšuje nároky na obsluhu, která musí zajišťovat vzájemnou
synchronizaci dat. Není tak důležité z hlediska efektivity řízení firmy,
aby na různé dílčí funkčnosti systém podporoval všechny nároky uživatelů. Maximálně
účelná provázanost s celým podnikovým informačním systémem se jeví jako
mnohem důležitější. Komplexní propojení výrobního řídicího systému
s navazujícími obchodními a ekonomickými částmi podnikového
informačního systému zajistí možnost lepší dělby práce mezi jednotlivé
pracovníky. Zvyšuje se zastupitelnost všech zainteresovaných pracovníků a minimalizují
se náklady na pořizování vstupních dat. Takový komfort poskytují především ERP
systémy, jejichž přímou součástí je i výrobní řídicí systém. Za vlastní
integraci dat zodpovídá přímo výrobce celého systému.
U většiny výrobních řídicích systémů bývá základem
technická příprava výroby (TPV), která je založena na hierarchických
kusovnících a ve kterých se pomocí vazeb v návaznosti na sklady
jednoznačně popíše, z jakých materiálů nebo polotovarů a jaké
množství se bude jednotlivých výrobků nebo sestav vyrábět. Usnadní to mimo jiné
tvorby objednávek materiálů od dodavatelů. V technologických
postupech se určí potřebné pracoviště, jejich pořadí a technologické časy,
které se dají v případě potřeby pokročilejšího plánování ještě dále členit
na přípravné, jednotkové a předávací. Lze částečně automatizovat zadávání
opakujících se údajů a zjednodušit používáním pomocných číselníků.
Číselníky výrobních zdrojů jsou nejdůležitější. U nich se definují
parametry pro vytvoření kapacitních plánovacích kalendářů u jednotlivých
pracovišť nebo skupin pracovišť. Systém by měl dovolit odložení přidělování
konkrétních pracovišť zakázkám do doby, kdy se daná zakázka plánuje. Jen tak se
dá zajistit rovnoměrné vytížení vzájemně zastupitelných pracovišť. Jestliže je
navíc potřeba zohlednit předpokládanou přítomnost či nepřítomnost pracovníků některých
profesí nebo dostupnost výrobních pomůcek, měl by systém umožnit k jedné
operaci zadat více požadavků na zdroje. Při plánování výroby se dá pak
zohledňovat aktuální dostupnost těchto vedlejších výrobních zdrojů. Bez této
funkčnosti se neobejdou zdokonalené plánovací systémy (APS).
Komentáře
Okomentovat